Taneční sál pod vinohradem

Název: Renovace a přístavba historické vinařské budovy s multifunkční místností a restaurací

Místo: Osterfingen, Švýcarsko

Investor: Stiftung Bergtrotte Osterfingen

Autor: SPPA Architekten, Curych, Švýcarsko

Projekt: 2011-2014

Realizace: 2014-2015

Zastavěná plocha: 1280 m2

Foto: Jürg Zimmermann

V zelených kopcích kantonu Schaffhausen na severu Švýcarska, nedaleko řeky Rýn, stojí uprostřed vinic stará stodola. Již čtyři století slouží pro lisování vína, stejně jako pro setkávání místních vinařů a dalších obyvatel. Její podoba, ale i způsob, jakým byla situována mezi okolní vinice, je předmětem historické ochrany a zároveň zdrojem hrdosti pokračovatelů místní vinařské tradice.

Jak to začalo

V roce 2007 se jejich sdružení rozhodlo investovat do cestovního ruchu. V roce 2010 byla vypsaná soutěž na rekonstrukci vinařské budovy s cílem obohatit historické místo o možnost nabízet návštěvníkům i veskrze současný program. Sdružení potřebovalo nový, multifunkční prostor pro večírky a akce všeho druhu, stejně jako malou restauraci s tzv. „knihovnou vína“.

Šest z přihlášených architektonických kanceláří bylo osloveno, aby vypracovaly svůj návrh pro řešení uvedeného zadání. Porotu nakonec nejvíc zaujal tým SPPA Architekten pod vedením Petera Trachslera, jenž byl vybrán kvůli jednoduchosti a eleganci nabízeného řešení.

Nový život pro starý dům

SPPA Architekten jsou zkušený architektonický ateliér. Ve svém portfoliu mají spíše stavby většího měřítka, od velkých novostaveb bytových projektů až po renovace historických budov v centru Zürichu. Budova s lisem na víno (v němčině Bergtrotte) tvoří v jejich pracovním „životopise“ výjimku. Zadání pro švýcarskou stodolu zaujalo tým architektů především z důvodu kombinace možnosti rekonstrukce historické části s návazností na vznik nové budovy.

„Na nabídku jsme reagovali proto, že nás velmi zajímá možnost hledání nového využití pro stávající objekty. Je důležité podívat se, co z nich lze ponechat, co je potřeba změnit, co transformovat a znovu použít, místo toho, abychom stavěli pořád nové domy. Dalším důvodem účasti v soutěži byla chuť vyzkoušet si něco nového: kombinace cestovního ruchu, vinařství a gastronomie byla přesně to, co hodně podnítilo naší fantazii,“ popisuje zrod projektu Peter Trachsler, partner SPPA Architekten.

Moderní přístup

SPPA Architekten se rozhodli ponechat stodolu v podobě pokud možno co nejvěrnější původnímu stavu. Architekti nepřidávali žádné fasádní otvory, pouze vstupní dveře byly nahrazeny novými, navrženými tak, aby odpovídaly designu dřevěných prken v exteriéru. Pódium a mezipatro zůstaly na původním místě, stodola je i nadále bez vytápění, architekti pouze sjednotili podlahu. Původní starobylý lis na víno byl přesunut z rohu stodoly do nové samostatné budovy z betonu postavené na východ od stodoly a je umístěn tak, aby neunikl pozornosti žádného návštěvníka. Velkorysý prostor mezi novou budovou a stodolou navádí k hlavnímu vstupu a zároveň slouží jako terasa restaurace. Na západě stodoly je samostatný technický vchod pro kuchyň a personál. V nové podzemní části jsou, vedle restaurace, umístěny i konferenční místnosti, kuchyně, veškerá nezbytná technická zařízení: vše seřazeno podél velkolepé chodby potvrzující harmonii prolínání staré a nové budovy. „Náš nápad, i když na první pohled možná trochu extravagantní, byl ve své podstatě velmi racionální. Nechtěli jsme konkurovat existující budově, protože se nám líbí její masivní vzhled a fakt, že tvoří přirozenou dominantu krajiny. Proto jsme téměř veškerý nový provoz navrhli umístit do podzemí, za stodolou. Pro toto řešení mluvily i praktické důvody – bylo nutné posílit konstrukci stavby, aby se odstranil vzrůstající tlak svahu na původní obvodové zdi,“ popisuje technické aspekty návrhu Peter Trachsler. „Kontrast nové, přesné, téměř dokonalé betonové zdi, která se setkává se starou, nepravidelnou, odkopanou, a tedy v celé své drsné kráse odhalenou původní zdí, je jedním z klíčových prvků projektu.“

Jen nebe nad hlavou

V případě umísťování prostor pod zem se jako stěžejní ukazuje práce s denním světlem. Nový prostor totiž nemá být osvětlen pouze umělým osvětlením. „Každý potřebuje denní světlo, na tom není nic objevného,“ říká architekt obnovy. „Snažíme se ale jít „za“ toto obecné poznání, klademe si otázku, odkud denní světlo pochází a jaká je jeho kvalita. Rádi kombinujeme fasádní okna se střešními otvory, protože horní světlo je mnohem intenzivnější a barevně odlišné od světla dopadajícího ze strany. Pohled na oblohu je pak k nezaplacení – máte skutečný kontakt s vnějším světem, ať už se díváte na modrou či šedou oblohu nebo na hvězdné nebe."

V tomto případě navíc nestačilo pouze „použít“ standardní střešní okna, práce se světlem byla velmi promyšlená. „Znali jsme výrobky firmy VELUX z dřívějších projektů, zejména při rekonstrukcích řešíme spoustu podkroví, která potřebují denní světlo,“ vysvětluje Peter Trachsler, „Zde jsou ale okna vynesena vysoko nad rovinu střechy v hranatých tubusech, abychom se vyrovnali s příkrostí svahu. Na druhé straně díky tomu je denní světlo rovnoměrně rozptýlené, do interiéru dopadá v potřebném úhlu a vlastní okna nepoutají zbytečně pozornost.“

V tubusech jsou navíc ukryty i zdroje umělého osvětlení. Ty za nepříznivých podmínek posilují účinek přirozeného osvětlení a pomáhají osvětlovat vystavené lahve vína. I zde forma plní více než jednu funkci: vitrína slouží jako akustický panel a pomáhá ukrýt ventilační systém. Litý betonový strop je rovněž doplněn akustickými panely v odpovídající barvě.

Kolekci fotografií k této referenci je možné stáhnout zde.

Při zveřejnění fotografií z této reference vždy, prosím, uveďte jméno architekta a fotografa.